Tak tu mame zase super nový druh dinosaura

3. srpna 2012 v 20:30 |  Pravěk-nemoci a jejich léčba

Opět oběven nový druh dinosaura, prapředka dnešních ptáků.mezinárodní vědcky tým představili


veřejnosti nový druh dinosaura. Podle nich je příbuzný s gigantickým Tyrannosaurem, menším Velociraptorem a zároveň s novodobými ptáky. Jeho kosti, staré zhruba 900 miliónů let, vědci našli v jižní provincii Rio Negro, informovaly o tom svetové agentury.

Objev ohlásili vědeckým pracovníkum minulý týden v Buenos Aires,sestavili kostru tohoto dinosaura ze 130 původních kostí. Podle nich měl tento druh, který dostal jméno Bicentenaria Argentina, štíhlé a mrštné tělo. Dospělý jedinec dosahoval délky až tří až čtyř metrů.
Jednalo se pravděpodobně o predátora, čemuž nasvědčuje tvar jeho ostrých zubů a přítomnost dlouhých drápů. Jeho tělo bylo pokryto peřím. Tento masožravý dinosaurus reprezentuje novou linii vedoucí k evoluci novodobých ptáků.
"Je vzdálených předchůdcem ptáků. Konec jeho cesty vede až k nim. Takže tady vidíme ptačího prapradědečka," řekl paleontolog Fernando Novas.
Bicentenaria žil v období křídy, tedy v době, kdy se na Zemi vyskytovali obří dinosauři. Je nejprimitivnějším známým druhem, ze kterého se vyvinuli dnešní opeřenci.
 

Na jihu evropi se upíři nacházeli i po Drákulovy

7. června 2012 v 11:58 |  Pravěk-nemoci a jejich léčba

Kostry "upírů" se srdci probodnutými železnými kolíky.Archeologové u Baltu odkryli hrob dvou osob žijících ve středověku. Zajímavé je, že oběma kostlivcům z hrudníku trčely železné kolíky, které měly zabránit v tom, aby se z nich stali "živí mrtví", kteří by útočili na lidi a proměňovali je taktéž v nemrtvé. Jde o nejnovější úspěch vykopávek napříč Evropou, který ukazuje, jak vážně lidé brali hrozbu upírů a jak se tyto pověry transformovaly v moderní mýtus.

Stáří nalezených koster se podle archeologů pohybuje okolo 800 let. Objeveny byly při vykopávkách nedaleko kláštera v černomořském městě Sozopol. Podle pohanských pověr se lidé, kteří se během svého života chovali zle, mohli po smrti proměnit v upíry. To je důvod, proč jim okolí před pohřbením do země zapíchlo do srdce dřevěný či železný kolík. Navíc se také věřilo, že je kolík přibodne do jejich hrobů, a oni tak nebudou moci o půlnoci vylézat a terorizovat živé, tvrdí historici.

"Tyto dvě kostry s kolíky v hrudníku jasně ilustrují činnost, která byla v některých bulharských vesnicích běžná zhruba až do roku 1910," informoval ředitel bulharského národního historického muzea Božidar Dimitrov, podle kterého bylo na balkáně během posledních let nalezeno okolo stovky koster s hrudníky probodnutými různými kolíky.

I duchovní mohli sá krev a stat se upírem upírem

"Pro nás je tohle úplně běžný nález a nevím, proč se vždy objevy tohoto typu stávají tak populárními. Možná je to kvůli tomu slovu "upír" a mysterióznímu hávu, který ho obestírá. Lidé považovali tyto mrtvé za zlé během jejich života, a tak se pojistili, aby nemohli tyranizovat své okolí i po své smrti. Kuriózní je, že mezi nimi nikdy nebyly žádné ženy, čarodějnic se tedy nebáli," dodal Dimitrov, podle kterého byli tito "upíři" často aristokraté, ale i duchovní.

Minulý měsíc nicméně našli italští archeologové v Benátkách hrob ženy, kterou lidé zřejmě považovali za upíra. Pohřbili ji totiž s cihlou zaseknutou mezi čelistmi, aby jí zabránili krmit se oběťmi moru, který město v 16. století tvrdě zasáhl. Podle antropologa Mattea Borriniho z univerzity ve Florencii tento nález na malém ostrůvku Lazzaretto Nuovo podporuje zřejmou středověkou pověru, že upíři mohli za šíření morů.

Pojídačům roušek ještě rostly vlasy

Velké množství morových ran, které trápily Evropu od začátku 14. století do konce 17. století, upevňovalo víru v upíry i proto, že lidé ještě nechápali dobře systém rozkladu těl. Hrobníci, kteří znovu otevírali masové hroby, často narazili na těla nafouknutá plyny, která působila, jako by se dotyční přejedli. Vlasy některým od smrti ještě o kus povyrostly a z úst se jim ještě někdy řinula krev. Proto si o nich lidé mysleli, že ještě jistou formou žijí.

Mrtvé ženě vrazili do úst cihlu, aby náhodou nechtěla pojídat ostatní mrtvé.

Roušky, kterými se přikrývaly obličeje mrtvých, často již rozložily bakterie z úst, a odhalily tak pohled přímo na zuby mrtvol. Upíři se tak stali známými jako pojídači roušek.

"Abyste zabili upíra, musíte mu vyndat roušku z úst, kterou se živí. Lidé to vnímali tak, že je pro něj rouška něco jako mléko pro dítě, a tak museli do jeho úst vložit něco nepoživatelného. Je možné, že i více mrtvých dostalo do úst cihlu, ale tohle je poprvé, kdy se nám podařilo tento rituál jasně odhalit," dodal Borrini k nedávnému nálezu.

V Benátkách raději vložili mrtvé ženě do úst cihlu.


Kdy bude konečně konec světa?

Kdy bude konečně konec světa? Matematyci vypočítali, že naši galaxii Mléčnou dráhu čeká neodvratitelný konec. Sousední galaxie Andromeda je totiž tak blízko, že se obě hvězdné soustavy pod vlivem mohutných přitažlivých sil srazí, zjistili na základě analýzy snímků.Nyní je od sebe dělí zhruba 2,5 milionu světelných let. Číslo se ale každou hodinu zmenší asi o 400 tisíc kilometrů. Pokud jsou tedy výpočty expertů z USA správné, mělo by ke srážce dojít přibližně za čtyři miliardy let. Z vesmírného hlediska se tak stane "co nevidět".

Pokud tou dobou bude ještě na Zemi žít někdo, kdo by se mohl dívat, určitě by se dívat měl. Prý to bude úchvatné nebeské představení.


Pro naše velmi vzdálené potomky by to ale byla i velmi napínavá podívaná.Nic totiž zřejmě nezůstane na svém místě a planety ve sluneční soustavě, Zemi nevyjímaje, vesmírné stěhování nemusejí přečkat bez úhony. Některé se pravděpodobně srazí.

Protože platí (a v přírodě obzvlášť), že když něco končí, něco jiného začíná, za další dvě miliardy let by měla z bývalé Mléčné dráhy a Andromedy vzniknout nová, větší galaxie.

"Dnes vypadá Andromeda na nebi jako malý nejasný objekt. Fakt, že tato rozmazaná skvrna jednou pohltí naše Slunce i celou sluneční soustavu, je skutečně fascinující," popsal pro BBC chmurný scénář příštích několika miliard let astronom Roeland Marel z baltimorského Institutu výzkumu vesmíru pomocí teleskopů.

Zda se Andromeda řítí na nás, nebo Mléčnou dráhu těsně mine, astronomové dosud s určitostí říci nedokázali. Díky Hubbleovi, který pozoroval pohyb okrajových součástí Andromedy, teď víme, že se skutečně řítí přímo na nás.

I kdyby se ale Mléčné dráze vyhnula a lidstvo tou dobou stále existovalo, mělo by i tak velké starosti. Slunce by se totiž v té době začalo rozpínat a Země by pravděpodobně vyprahla

Následky zrození hvězdy v blízkosti galaxie M83.
Následky zrození hvězdy v blízkosti galaxie M83. Foto autor.

 


Mayské kalendáře objevili v Guatemale.Bude konec světa?

23. května 2012 v 16:03 |  Již zaniklé státy celého světa

Mayské kalendáře objevili v Guatemale. Bude konec světa? Američtí archeologové objevili v Guatemale nejstarší známé mayské kalendáře, které pocházejí z 9. století, uvedla v pátek agentura AFP. Kalendáře byly objeveny v domě, který archeologové vykopali v Xultúnu v departementu Petén na severu země. Jedna ze zdí domu byla pokryta glyfy, tedy rytinami do kamenného podkladu. Většinu tvoří čísla představující výpočty spojené s různými kalendářními cykly Mayů.

Jde o obřadní kalendář o 260 dnech, dále sluneční o 365 dnech, roční cyklus planety Venuše, který má 584 dny, dále roční cyklus Marsu o 780 dnech a ještě další kalendáře lunární, uvedl vedoucí vykopávek William Saturno z Bostonské univerzity.

Navzdory rozšířeným zvěstem nic v těchto mayských kalendářích vše naznačuje, že by měl letos v prosinci nastat konec světa, zdůraznil Saturno. "Staří Mayové předpovídali, že svět nebude pokračovat a že v 7000 letech věci nebudou přesně takové, jaké jsou," řekl.

Nástěnné nápisy jsou první z mayského umění, které byly nalezeny v běžném domě, upozorňuje profesor mezoamerického umění na univerzitě v texaském Austinu David Stuart, jenž glyfy dešifroval.

"Na tomto objevu nejvíc vzrušuje zjištění, že Mayové se věnovali výpočtům kalendářních cyklů na zdech stovky let předtím, než je jejich učenci zanesli do kodexů," zdůraznil.

Kodexy představují archiv této zničené předkolumbovské civilizace, ale zachoval se jich jen zlomek - španělští dobyvatelé a především jejich fanatičtí kněží je ve velkém likvidovali.

Výsledky výzkumu a vykopávek v Xultúnu, který patřil k velkým mayským sídlištím v klasickém období (600-900), přináší nejnovější číslo časopisu Science.


Česky Drákula na hradě Grabštejn

12. března 2012 v 8:47 |  Jak vzniklo království koruny České

Český upír horší než hrabě Drácula Kostru muže pohřbenou nezvykle mimo hřbitov a navíc obličejem dolů objevili na hradě Grabštejn u Hrádku nad Nisou předloni na jaře. Dodnes není jasné, co byl zač"Víme, že zemřel ve věku 850.let a víme, že zemřel někdy v dubnu nebo v květnu. Zkrátka dříve, než začalo léto," vysvětluje Vít Štrupl, ředitel centra Brána Trojzemí. Jak muž zemřel, ani proč byl tak neobvykle pochován, odborníci nevědí.Usuzují však,že se jednalo o upíra, který se sem dostal z Transilvánie,hnízda hraběte Dráculy "To bylo jedno z tajemství, které se podařilo odhalit a které si upír kterému dali jméno Drácula II neponechal," dodal Štrupl. Možností se ale nabízí více. Podobným způsobem byli pohřbíváni i upíři, kteří do našeho království z Anglie.Kostru archeologové objevili při opravě hradu Grabštejn,průzkumu prováděném kvůli opravě zchatralého hradu narazili již na zmíněnou kostru. Ležela jen asi 20 centimetrů pod povrchem na nádvoří , kousek od středověké hřbitovní zdi. V otevřených ustech měl upír stříbrný zřejmě posvědcený křížek,jeho srdce leželo na vvýtisku Bible přímo na kříšku,který se v době smrti zmíněného upíra tiskl na bibli. Lokt jeho pravé ruky ležel u čtyř mincí, stříbrné pražské groše z doby krále Jana Lucemburského. Pomohly určit, že žil ve druhé třetině 14. století.

Grabštejnský upír byl na svou dobu nezvykle vysoký. Měl robustní postavu a měřil asi 190 centimetrů. Zjistilo se také, že zřejmě mírně kulhal. Analýzou DNA se podařilo zjistit i to, že genetičtí příbuzní muže nalezeného na hradě Grabštejně většinou žijí v Rumunsku a to . "To ještě nutně neznamená, že on z Rumunska pocházel nebo že odtamtud přišel." Podotkl ředitel Brány Trojzemí. Porovnáním výsledků analýzy DNA s databází Ysearch.org se dokonce podařilo objevit i žijícího příbuzného. Od jeho příjmení získal upír jméno Drácula II.


Je objeven vodní svět, planeta s jednolitým oceánem

Opravdový vodní svět, taková je již dříve objevená planeta GJ1214b. Nové analýzy a pozorování vedou astronomy k přesvědčení, že má hustou atmosféru a z větší části je tvořena vodou. V porovnání se Zemí je téměř třikrát větší, ale hornin a pevných vrstev je na ní méně než na naší planetě.

Foto planety GJ1214b obíhající kolem rudého trpaslíka.

"GJ1214b je úplně jiná než jiné planety, které známe," řekl pro server Daily Galaxy Zachory Berta, jenž je členem týmu, který v Harvard-Smithsonianském centru pro astrofyziku vede David Charbonneau.

Celou planetu pokrývá oceán a její atmosféra je podle všeho velmi hustá, nasycená vodními parami. Vědci proto spekulují, že při vysokých teplotách - odhadovaných na 230 stupňů Celsia - se zde voda vyskytuje ve stavu horkého ledu nebo v supratekutém stavu.

Vodní svět se podle nich zformoval při tvorbě soustavy ve větší vzdálenosti od hvězdy. Tedy v oblasti, kde bylo dostatečné množství ledu a méně hornin než blíže k centru soustavy. GJ1214b se tedy podobala nejprve ledovým planetám, jako je Uran nebo Neptun. Teprve později se ledová planeta z neznámých důvodů přesunula blíže ke svému slunci, které je dnes ve fázi rudého trpaslíka.

Samozřejmě velkým otazníkem je, zda existuje na planetě život. Teoreticky je to možné, protože planeta je nyní v obyvatelné zóně, ale na planetě panují extrémní podmínky jako ve švédské sauně.

GJ1214b leží v souhvězdí Hadonoše, přibližně 40 světelných let od Země.


Asteroid o síle jaderné pumy se blíží




Asteroid o síle jaderné pumy se blíží. Vědci čekají

Vizualizace asteroidu 2011 AG5

Takhle to prý dopadne. Riziko 1:6

Pasadena (USA) - K Zemi se řítí asteroid, který ji zasáhne s pravděpodobností 1 ku 625. Těleso 2011 AG5 o průměru 140 metrů se má přiblížit v roce 2040.

Pokud by se s naší planetou skutečně střetlo, neznamenalo by to sice vyhubení lidstva jak o tom píší sci-fi romány, ale napáchané škody by se podobaly dopadu jaderné pumy. Asteroid by mohl zlikvidovat celé město.

I když je pravděpodobnost 1:625 v astronomii poměrně velká, reálné riziko je velmi malé. Britský deník Guardian ho přirovnal k šanci, že první dítě prince Williama a Kate bude albín.

Na druhou stranu, pokud se bojíte létání, měli byste se blížícího se asteroidu bát o to víc. Pravděpodobnost, že člověk, který velmi často létá, zemře při leteckém neštěstí, je 1:500 000, což je ve srovnání s 1:625 směšné číslo.

(NASA), uklidňuje, že na desetistupňové Turínské škále nebezpečí dopadu dosahuje 2011 AG5 pouze čísla ctyri, tedy mensi ohrožení. I tak tu ale riziko je a těleso bude nadále bedlivě sledováno.

"Asteroid 2011 AG5 je jedním z 8 744 vesmírných těles blízkých Zemi. Jeho průměr činí 140 metrů, oběžná dráha ho zanáší až za Mars a zároveň blíž ke Slunci, než je Venuše," píše se v prohlášení NAS

Asteroid o síle jaderné pumy se blíží. Vědci čekají

1Vizualizace asteroidu 2011 AG5
Takhle to prý nedopadne. Riziko 1:625 tu ale je.Autor: YouTubevětší obrázek »
Pasadena (USA) - K Zemi se řítí asteroid, který ji zasáhne s pravděpodobností 1 ku 625. Těleso 2011 AG5 o průměru 140 metrů se má přiblížit v roce 2040.
Pokud by se s naší planetou skutečně střetlo, neznamenalo by to sice vyhubení lidstva jak o tom píší sci-fi romány, ale napáchané škody by se podobaly dopadu jaderné pumy. Asteroid by mohl zlikvidovat celé město.
I když je pravděpodobnost 1:625 v astronomii poměrně velká, reálné riziko je velmi malé. Britský deník Guardian ho přirovnal k šanci, že první dítě prince Williama a Kate bude albín.

Čtěte také:

Na druhou stranu, pokud se bojíte létání, měli byste se blížícího se asteroidu bát o to víc. Pravděpodobnost, že člověk, který velmi často létá, zemře při leteckém neštěstí, je 1:500 000, což je ve srovnání s 1:625 směšné číslo.

Americký národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), uklidňuje, že na desetistupňové Turínské škále nebezpečí dopadu dosahuje 2011 AG5 pouze čísla jedna, tedy nejmenšího ohrožení. I tak tu ale riziko je a těleso bude nadále bedlivě sledováno.

"Asteroid 2011 AG5 je jedním z 8 744 vesmírných těles blízkých Zemi. Jeho průměr činí 140 metrů, oběžná dráha ho zanáší až za Mars a zároveň blíž ke Slunci, než je Venuše," píše se v prohlášení NASA.

Jinými slovy by nás měl s relativně velkou rezervou obkroužit. Problém je v tom, že v současné době se nachází v tak "nešikovné" pozici, že ho nejsme schopni pozemskými dalekohledy pozorovat, a vypočítat přesnou dráhu letu.

Možné to bude až v příštím roce.

"V září 2013 budeme mít příležitost provést další pozorování. V tu dobu bude 2011 AG5 147 milionů kilometrů od Země," uvedl vedoucí programu NASA pro pozorování objektů v blízkosti Země Don Yeomans.

"Naskytne se nám možnost tuto vesmírnou skálu řádně prozkoumat a upřesnit výpočet její dráhy. Protože je riziko srážky se Zemí velmi nízké, předpokládám, že budeme schopni dále snížit nebo úplně vyloučit pravděpodobnost srážky. Další příležitost ke zpřesnění výpočtů budeme mít v roce 2015.

Příštího přiblížení 2011 AG5 k Zemi budeme svědky v roce 2023, kdy proletí kolem Země ve vzdálenosti 1,6 milionu kilometrů. Pro srovnání: střední vzdálenost Měsíce od Země čítá 384 403 kilometrů.


Karolina Leopoldina Rakouská

11. ledna 2012 v 11:55 |  Již zaniklé státy celého světa

Leopoldina Rakouská se narodila 22.1.1797, jako dcera svého otce Frantiska Josefa I Rakouského a jeho druhé ženy Marie Terezie Karoliny Neapolsko- Sicilské. Patřila do dynastie Habsburků.


Vyrůstala v teple a bezpečí domova. V té době vládly na vídeňském dvoře téměř měšťanské zvyky, ceremonie se dodržovaly jen při slavnostních příležitostech.

Leopoldina pocházela z jedenácti dětí. Pět zemřelo v dětství. Dospělosti se dožili: Marie Luisa, pozdější Ferdinand l., Marie Klementina, Karolina, František Karel a Marie Anna. Leopoldina měla blízký vztah k Marii Luise a k Marii Klementině.

Leopoldina nebyla nějak krásná, ale ani ošklivá. Měla plavé vlasy, světle modré oči, bílou pleť a krátký krk. Byla živá, veselá, ale i ustrašená a melancholická. Po své babičce Marii Karolině Neapolské podědila silnou vůli a tvrdošíjnost.

Jako desetiletá přišla Leopoldina o matku. Nevlastní matkou se stala o čtyři roky starší Marie Luisa Modenská, která byla citlivá a vzdělaná. Leopoldina k ní okamžitě přilnula.

V roce 1812 ukončilo tažení do Ruska Napoleonův vzestup. Na francouzský trůn se vrátila bourbonská dynastie a začala se formovat nová Evropa. Marie Luisa se v květnu vrátila do Vídně se synem / nar. 1811/. Vídeňský kongres jí věnoval parmské vévodství a tam v březnu 1816 odjela. Její syn, malý Napoleon František - vévoda Zákupský zůstal na vídeňském dvoře. V Leopoldině našel tetu, která si sním ráda hrála. Přitahoval ji klidný život, učení a její velkou zálibou byly minerály. Nedbala o svůj zevnějšek, oblékala se prostě. Protože věděla, že je velmi emocionální, nařídila si přísnou sebekázeň.. Jako žena z habsburského rodu měla velká smysl pro povinnost a hlubokou zbožnost. Také nevlastní matka Leopoldině zemřela. Ve snaze zahnat smutek se Leopoldina přimkla k otci. Snila o velké lásce a nemohla se smířit s intrikami a klepy na vídeňském dvoře.

Leopoldina souhlasila s domluveným sňatkem s Pedrem Alvaresem Babralem, který byl následníkem portugalského trůnu. Leopoldina se s nadšením pustila do studia portugalštiny. Také na roli manželky se připravovala svědomitě.

Její otec ji nabádal, aby se manželovi ve všem podřídila. O Pedrově nemoci a nemorálním způsobu života, o špatném charakteru a napjatém vztahu k otci se však nezmínil.

28.listopadu 1816 byla podepsána svatební smlouva. Jako zásnubní dar dostala Leopoldina ženichův portrét v rámu s brilianty. Vznášela se štěstí z toho, za jak krásného muže se má provdat.

13.5.1817 se ve Vídni v augustiánském kostele konala svatba. Ženicha zatupoval markýz Marialva.

Po oslavách opustila Leopoldina 2. června Vídeň a odcestovala do Brazílie. Po tříměsíční cestě konečně dorazila do Rio de Jančára. Čekalo ji velkolepé uvítání.
Konečně se setkala se svým mužem. Okamžitě to mezi nimi zajiskřilo a nedaly se přehlédnout vzájemné sympatie. Leopoldina okouzlila také tchána krále Jana Vl., který se do ní zamiloval. V budoucnu to byl právě on, kdo jí pomáhal sžít se s cizím prostředím.

Leopoldina byla novým domovem nadšená. Panovaly tady ovšem jiné zvyky, než na vídeňském dvoře: neporážek , špína, křičící služebnictvo a nedostatek dvorských ceremonií. Nemorálnost a chybějící zbožnost odporovaly Leopoldininu založení a výchově. Cizí jí byla nedůvěra v královské rodině. Nad vodou ji drželo pouze to, že se rodina měla do dvou let přestěhovat do Portugalska.

Pedro však nedokázal být své ženě věrný. Měl sklony k výbuchům a nedokázal se ovládat. Leopoldina věděla, že pokud chce se svým mužem vycházet, musí se mu zcela podřídit. Přenechávala mu svou měsíční apanáž, denně ho doprovázela na vybídkách.

Leopoldina neměla kromě krále Jana a švagrové Marie Terezy, žádné přátele. Stýskalo se jí po domově a kultivovaném vídeňském dvoře.

4. dubna 1819 porodila Leopoldina holčičku Marii de Glórii. Poté dvakrát potratila. 6. března 1821 přivedla na svět syna Jana Carlose.

Leopoldina se začala plně věnovat politice. Pedro jí bezmezně důvěřoval, vážil si jejího názoru. Na její popud bylo zrušeno mučení a bičování. Portugalské kortesy rozhodly o zrušení brazilského království a země získala opět statut kolonie. Pedro byl nucen se i s rodinou vrátit do Portugalska. Zatímco Pedro se neodvážil odporovat, Leopoldina pocítila silné pouto s Brazílií. Obětovala své přání vrátit se do Evropy a přiměla manžela, aby se vzepřel rozkazům Lisabonu a zůstal v Brazílii.

Brazilský lid jásal. Atmosféra ale byla velmi napjatá, země se ocitla na pokraji občanské války.

Leopoldina uprchla ve vysokém stupni těhotenství s dětmi do paláce Boa Vista. Její roční syn nezvládl cestování a zemřel. Měsíc na to se narodila druhá holčička Januária. Tato doba plná útrap Leopoldinu a Pedra sblížila. Pedro se rozhodl bojovat za svobodu Brazílie a vyhlásil v Riu nezávislost země.

Prohlášení nezávislosti Brazílie to byl vrchol Leopoldina krátkého života. Ještě netušila, že ji čeká osobní neštěstí.

Pedro se zahleděl do dony Domitily, která ho požádala o pomoc v osobní záležitosti. Tato žena ho zcela ovládla. Stala se centrem jeho života. Veřejnost protestovala proti tomu, jak se panovník ke své ženě choval. Jeho to však nezajímalo. Jmenoval svoji milenku vrchní dvorní dámou své ženy a tím ji velmi ponížil.

2.12.1825 porodila Leopoldina následníka trůnu a věřila, že se k ní manžel vrátí. Ale také jeho milenka porodila syna. Císař si své ženy přestal všímat. Nespokojenost obyvatelstva s jeho chováním rostla a on si uvědomoval nebezpečí. Naoko se tedy začal věnovat opět své ženě. Dlouho to nevydržel. Scházel mu takt a respekt k citům druhých.

Na podzim 1826 Leopoldina onemocněla. Už se neuzdravila a 11.12.1826 zemřela.

Byla pohřbena v Adjudském klášteře. Pedro na pohřeb nepřijel. Tvářil se sice jako truchlící vdovec, ale city předstíral. Na nátlak lidu si musel hledat jinou nevěstu a svou milenku zapomenout.


Archeologové nalezli v moři město starší než Trója

11. ledna 2012 v 9:33 |  Již zaniklé státy celého světa

Turečtí archeologové nalezli v moři u vstupu do Dardanel pozůstatky pravěkého města staršího než Trója. Oznámila to webová stránka Turk National.

"Snadno tam uvidíme pozůstatky osídlení starého sedm tisíc let. Toto místo můžeme označit za ztracené město," řekl docent Rüstem Aslan z Dardanelské univerzity v tureckém Canakkale, který výzkum vedl. Zdůraznil, že nalezené sídliště je o dva tisíce let starší než nejranější vrstvy Tróje, která se nachází nedaleko odsud.

První stopy sídliště byly objeveny při povrchovém průzkumu na pobřeží - tvořily je úlomky keramiky a nářadí datované k roku 5000 před naším letopočtem. Vědci pak začali zkoumat hypotézu, zda se v blízkosti nenachází sídelní pahorek, a skutečně jeden našli.

Podle Aslana je to jen první náznak civilizace, která kdysi rozkvétala okolo úžin. "Soudíme, že civilizace na březích Bosporu a Dardanel byla pohlcena vodou. Pahorek je také z 90 procent zalit mořem a nabízí významné náznaky, kam tehdy asi sahala hladina," uvedl.

Trója vyrostla na asijském břehu Dardanel. První město zde vzniklo kolem roku 3000 př. n. l.


Vědci našli v oceánu pozůstatky pradávného kontinentu Gondwana

11. ledna 2012 v 9:24 |  Již zaniklé státy celého světa

Australští vědci ve čtvrtek objevili oblast v Indickém oceánu, kde se nachází pozůstatky pradávného kontinentu Gondwana. Očekávají, že prozkoumání jim pomůže vysvětlit, jak se formovaly dnešní kontinenty.

Vědci při zkoumání hlubokomořské plošiny západně od australského Perthu našli dva ostrovy asi 1600 kilometrů západně od pobřeží Austrálie. Jsou velké asi jako Skotsko. Fosilie, které kameny u těchto ostrovů obsahují, dokazují, že kdysi byly nad, či těsně pod mořskou hladinou. Nyní jsou ostrovy v hloubce 1600 metrů.

"Je to velký objev, který nám snad objasní, jak se Gondwana rozlomila na dnešní Austrálii, Antarktidu a Indii," řekla geofyzička Joanne Whittakerová. To se stalo před 80 až 130 milióny lety.

Whittakerovou zajímá především další cesta Indie, která se v průběhu miliónů let připojila k asijskému kontinentu. Jejím "nárazem" do kontinentu vznikly Himaláje.

Podle vědců jsou ostrovy pozůstatky, které "zapadly" do moře právě při lámání Indie od Gondwany.

Vědci tušili, že pozůstatky se budou nacházet někde ve východní části Indického oceánu. Oblast je ale nejméně prozkoumanou částí světa vůbec.

Gondwana byla jedním z prakontinentů, byla součástí velekontinentu Pannotie. Postupně se od něj odtrhly Laurentie (část dnešní Severní Ameriky), Baltika, (kontinent později zanikl a stal se součástí více kontinentů) a Siberie (území dnešní Sibiře). Kontinenty se dál rozpadaly a formovaly se nové.


V Mexiku objevili 1300 let starou zmínku o roce 2012

11. ledna 2012 v 9:19 |  Uložené skryté odkazy

Poblíž zřícenin starého mayského osídlení v mexickém Comalcalcu archeologové objevili cihlu, na níž je vyryt fragment kalendáře, který končí rokem 2012, uvedla agentura AP. Je to už druhý nález, který zmiňuje tento rok jako konec určitého cyklu. S předchozím objevem se shoduje i v datu 21. 12. 2012.

Mayský chrám v Comalcalcu na území dnešního Mexika skrýval rytinu s další zmínkou o konci kalendářního cyklu v roce 2012.

Mexický archeologický institut trvá na tom, že staří Mayové na toto datum nepředpověděli žádnou katastrofu, pouze skončí jeden cyklus a bude nahrazen novým.

Chrám v Comalcalcu je mezi starými mayskými rituálními stavbami nezvyklý tím, že je postaven z cihel. Právě na jedné z nich vědci našli vyrytou zmínku o konci kalendářního cyklu v prosinci 2012. Rytina se nacházela na vnitřní straně cihly. Pochází z doby před zhruba 1300 lety.

Dosud jediná mayská památka, která odkazuje k roku 2012, je kamenná tabulka z Tortuguera v jihomexickém státě Tabasco. Právě tehdy má skončit poslední, třináctý cyklus tzv. Dlouhého počtu. Cykly, které se v mayském kalendáři nazývají baktuny, trvají 394 let. Vzhledem k tomu, že staří Mayové vnímali plynutí času cyklicky, tedy jako pravidelné opakování určitých period, měl by se po naplnění 13. baktunu (který začal 11. srpna 3114 př. n. l.) kalendář přetočit opět na začátek. Podle převedení mayského datování do gregoriánského kalendáře by k tomu mělo dojít v den zimního slunovratu, 21. prosince 2012.

Bolon Yokte se snese z nebes

Konec 13. baktunu je na tabulce z Tortuguera ovšem doprovázen obtížně čitelným a málo srozumitelným textem, který nabízí mnoho způsobů interpretace. Hovoří se v něm o příchodu tajemného mayského boha jménem Bolon Yokte, který se "snese z nebes".

Zřejmě i z tohoto důvodu přitahuje toto datum pozornost lovců a vykladačů mystérií. Podle různých předpovědí tak má na konci roku 2012 dojít ke globální katastrofě. Apokalyptický konec světa má mít například na svědomí srážka s planetou Nibiru.

Jiní hovoří o duchovní obrodě světa, transformaci vědomí lidstva a nastolení nového řádu, který se navrátí k původním, nemateriálním hodnotám.

Vědci z Mexického archeologického institutu ale tyto mysteriózní předpovědi odmítají. Podle nich konec jednoho Dlouhého počtu neznamená nic jiného, než že se započne nový Dlouhý počet. "Mesianistické vidění západního světa pokroutilo obraz chápání vesmíru starými jihoamerickými civilizacemi," uvedli odborníci.

Precizní kalendář

Pro staré Maye stejně jako pro ostatní starověké národy se řád světa a vesmíru zakládal na opakování jednotlivých cyklů. Stejně vnímali běh života i civilizace starého Předního i Dálného východu. Moderní lineární vnímání času, v němž spěje všechno kupředu a nic se nemůže opakovat, je křesťanská novota, která je v dějinách světa poměrně ojedinělá.

Mayský kalendář, jenž je založen na ještě starším systému vynalezeném Olméky, je i podle dnešních měřítek pozoruhodně precizní. Odráží se v něm dlouhodobé a důkladné pozorování pohybu vesmírných těles, jež dospělo k výsledkům srovnatelným s měřením astronomů, kteří využívají moderní přístroje.



Teleskop zachytil hvězdu umírající v oblaku zeleného dýmu

Na jednom ze záběrů Hubbleova teleskopu našli astronomové velký zelený bod. Pátrali po tom, co se jim podařilo vyfotografovat. Podrobná analýza ukázala, že s největší pravděpodobností jde o hvězdu ve stadiu smrti.

Ve veřejně přístupné galerii fotografií pořízených Hubbleovým teleskopem se tento záběr objevil teprve nedávno, vědci jej však studují již od roku 2006. Snímek zachycuje takzvanou kulovou hvězdokupu s označením NGC 1846, jež se nachází ve Velkém Magellanově oblaku u Mléčné dráhy. Vzdálenost hvězdokupy od Země se odhaduje na 160 tisíc světelných let.

Na základě provedené analýzy se vědci domnívají, že zelený oblak kolem umírající hvězdy tvoří jakousi bublinu plynů vzniklých při explozi jejích svrchních vrstev. Zatím není jisté, zda se hvězda nachází přímo ve hvězdokupě, astronomové však předpokládají, že tomu tak je.

"Uvnitř bubliny je vidět vyhořelá hvězda. Není jisté, jestli je tato mlhovina součástí NGC 1846, nebo jen leží na stejné úrovni v zorném poli. Měření pohybu hvězd ve hvězdokupě a pohybu mlhoviny ukázala, že by mlhovina mohla být součástí hvězdokupy," uvedl mluvčí NASA.


Černá díra se brzy rozzáří při polykání mraku většího než Země

Vědci objevili obří plynový mrak, který bude v brzké budoucnosti "spolknut" černou dírou v centru naší galaxie. Astronomové budou takový jev moci sledovat poprvé. Dosud tajuplná černá díra by se při "konzumaci" mraku měla navíc výrazně osvítit.

Gravitace černé díry je natolik silná, že pohltí i světlo

Plynový mrak se při tom roztrhá na kusy. To vědcům přinese možnost detailněji tento vesmírný objekt sledovat, a zjistit tak nové informace. Podívaná se naskytne v roce 2013, uvedla BBC.

Vědci předpokládají, že celková hmota plynového mraku je asi třikrát větší než hmota Země. Podle nich mrak oválného tvaru za posledních sedm let zdvojnásobil svoji rychlost na 2,35 kilometru za sekundu.

Tato černá díra, přezdívaná Sagittarius A*, se nachází asi 27 tisíc světelných let od Země a je asi čtyřmiliónkrát větší než naše Slunce. Díra do sebe vtáhne vše ve svém okolí včetně světla. Astronomové o ní však vědí jen velmi málo.

To by se nyní mohlo změnit, jakmile se k ní plynový mrak přiblíží. Proces vtahování mračna vytvoří sprchu paprsků, které černou díru osvítí a vědcům pomohou prostor prozkoumat. Proces bude sledovat hned několik teleskopů.


Oběv nové super černé díry

Největší dosud známé černé díry objevili astronomové v souhvězdí Lva a ve Vlasech Bereniky. Hmotnost každé z nich odpovídá deseti miliardám hvězd, jako je naše Slunce. Jsou také mnohem větší, než dosud známé černé díry.

"Pro srovnání, tyto černé díry jsou 2500krát hmotnější než černá díra v srdci Mléčné dráhy," uvedl vedoucí výzkumu Nicholas McConnell z University of California, Berkeley.

Dosud největší černá díra byla objevena v galaxii Messier 87, ta je však "jen" jako 6,3 miliardy našich sluncí. Nově objevené díry by mohly snadno spolknout celou sluneční soustavu. Horizont události, tedy hranice, kdy z černé díry neunikne ani světlo, se u obou těchto objektů nachází ve vzdálenosti od jejich středu, která odpovídá pětinásobku vzdálenosti Pluta od Slunce.

Jedna z děr je v centru galaxie NHC 3942 v souhvězdí Lva ve vzdálenosti 320 miliónů světelných let od Země. Druhá černá díra je v galaxii NGC 4880 ve vzdálenosti 335 miliónů světelných let. Obě galaxie patří k nejjasnějším ve své oblasti.

Podle vědců zřejmě obrovské černé díry vznikly sloučením několika menších. "Víme, že větší galaxie vznikly spojováním menších. Během tohoto procesu se zřejmě spojily i černé díry ve středech menších galaxií a utvořily velké černé díry," řekl astrofyzik Chung-Pei Mai z Kalifornské univerzity.

Černé díry podle astronomů vznikají poté, co se gravitační síla hvězdy stane příliš silnou a objekt se zhroutí do jediného bodu. Pojmenování dostaly černé díry podle skutečnosti, že uvnitř nich je tak silná gravitační síla, že z nich neunikne ani vlastní světlo.


Další články


Kam dál