Dávná historie Ebypta DIL II

5. listopadu 2011 v 7:57 |  Jak se žilo a jak vznikal starý Egypt

ChronologieSoubor:Crook and flail.svghttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Abydos_Koenigsliste_Sethos_Ramses.jpgAbydoský královský seznam; starověké královské seznamy jsou dodnes základem moderní chronologie egyptských dějin

Chronologie
starověkého Egypta


Crook and flail.svg
Tématické články

Egyptologie · Egyptské dynastie · Egypťané
Faraon · Hieroglyfy · Náboženství
Písemnictví · Politická správa
Staroegyptské názvy Egypta
Předdynastická doba

0. dynastie · Dynastická rasa
Bau z Pe a Nechenu · Nakáda · Nechen
Archaická doba

1., 2. dynastie
Cenej · Maat · Meni · Serech
Stará říše

3., 4., 5., 6. dynastie
Pyramidy · Sluneční chrám · Texty pyramid
První přechodná doba

7., 8., 9., 10., 11. dynastie
Knihy moudrých rad do života
Střední říše

12. dynastie
Fajjúmská oáza · Texty rakví
Druhá přechodná doba

13., 14., 15., 16., 17. dynastie
Hatueret · Hyksósové
Nová říše

18., 19., 20. dynastie
Amarnské období · Amon · Aton
Kniha mrtvých · Veset
Třetí přechodná doba

21., 22., 23., 24., 25. dynastie,
Božská manželka · Vesetští velekněží
Pozdní doba

26., 27., 28., 29., 30. dynastie
Druhá perská nadvláda
Naukratis · Mammisi · Sajská renesance
Řecko-římská doba

Makedonská dynastie, Ptolemaiovci
Aegyptus · Alexandrie · Démotická kronika
Hermetismus · Manehto
Músaion · Ptolemaiovský Egypt · Serapis

Eye of Horus bw.svg
editovat šablonu
Abydoský královský seznam; starověké královské seznamy jsou dodnes základem moderní chronologie egyptských dějin

Od vzniku Manehtova členění, které je samo nejspíše v souladu s dávnou egyptskou tradicí, jsou dějiny starověkého Egypta obvykle členěny na kratší časové úseky - dynastie a v jejich rámci dále na období vlád jednotlivých panovníků. Egyptologie tento postup převzala - překonává jím nejistotu absolutní chronologie a nahrazuje ji relativní posloupností dynastií a králů s počtem let jejich panování. Dějepisci 19. století navíc vedle toho do egyptské chronologie zavedli rozčlenění na tzv. "říše" (Starou, Střední a Novou), jakási období prosperity a mocenského vzestupu, a tzv. "přechodné doby" (První, Druhá a Třetí) jako období úpadku po "říších" následující. Řazení jednotlivých dynastií do těchto epoch je ovšem zejména od 2. poloviny 20. století předmětem odborných diskusí.

Oba systémy jsou značně jednostranně založeny na politických událostech; přitom ve světle nových poznatků se ukazuje, že "krátkodobé politické události, jež byly často považovány za rozhodující faktory v dějinách, mohly být mnohdy historicky méně důležité než postupný proces společensko-hospodářských změn, které ve svých důsledcích mnohem víc proměňovaly kulturní tvář krajiny." Navíc zejména druhý systém je výrazně poplatný době svého vzniku: odráží dobově schematický pohled "na periodicitu dějin, k němuž dnes existují vážné výhrady". Na druhou stranu nelze popřít, že jak jednotlivé dynastie, tak jednotlivé "říše" a "přechodné doby" zpravidla vykazují řadu kulturních znaků či alespoň důrazů, které jsou charakteristické právě pro ně, takže jejich využívání je v egyptském prostředí velmi praktickým nástrojem.

Vzhledem k této povaze egyptské chronologie existuje řada důvodů, pro něž lze většinu datování provést jen velice přibližně. Obzvláště pro dřívější období platí, že mnohdy nelze vůbec určit pořadí jednotlivých vlád či dobu jejich trvání, že některá panovnická jména mohou, ale nemusí patřit osobám známým už pod jménem jiným (viz např. nejasná totožnost legendárního Meniho), že někteří králové po neznámou dobu vládli souběžně, ať už z důvodu koregence nebo fragmentarizace politické moci. Situaci navíc může komplikovat tradiční egyptské datování podle let vlády jednotlivých panovníků, pohyblivost egyptského kalendáře a také jednoduchý fakt, že některá období jsou prostě méně zdokumentována než jiná, čímž může být výsledný obraz poněkud zkreslený. Ačkoli tedy základní rámec datování je v současné době už pokládán za nesporný, je třeba počítat s dílčími nejasnostmi v posloupnosti a s odchylkami v přednosti dat od 150 (pro starší dějiny) do 10 (pro mladší dějiny) let. Jaromír Málek stav nejnovějšího bádání ohledně absolutní chronologie shrnuje tak, že od Pozdní doby je data možné považovat za jistá, v Nové říši by odchylka neměla přesahovat 15 let, ve Střední říši 40, ve Staré 60 a pro první dvě dynastie se pohybuje kolem 100 let.

Předdynastická doba


Rukojeť prehistorického nože; podle některých badatelů vykazuje řada artefaktů Předdynastické doby vliv sumersko-mezopotamské kultury

Archeologické výzkumy naznačují, že vyvinutá egyptská společnost sahá daleko do pravěku. Nil, okolo kterého se soustřeďuje většina obyvatelstva země, je pro egyptskou kulturu životodárnou řekou od doby, kdy se kočovní lovci-sběrači usadili podél Nilu během pleistocénu. Stopy tohoto raného obyvatelstva se objevují ve formě artefaktů a skalních maleb podél teras Nilu a v oázách. Předdynastické období patří do období neolitu (10 000 - 4 700 př. n l.). Některé autority nicméně kladou začátek předdynastického období mnohem dříve, do starého paleolitu.

V době neolitu existovalo na území Sahary a v nilském údolí několik kultur. Důkazy také naznačují lidské osídlení v jihozápadním koutu Egypta, blízko Súdánských hranic, před rokem 8000 př. n. l. Většinu nalezišť tvoří sezónně obývané tábory lovců, rybářů, a lovců-sběračů používajících kamenné nástroje. Ze 7. tisíciletí př. n. l existují náznaky pastýřství a kultivace obilovin.

Klimatické změny a/nebo nadměrná pastva koncem neolitu vedly k vysoušení západní oblasti a vytváření Sahary . To vedlo k opouštění dnešní Západní pouště a stěhování obyvatel do údolí Nilu a jejich koncentraci zde. Postupně vznikla více centralizovaná společnost s rozvinutým zemědělským hospodářstvím. Došlo ke vzniku společenských vrstev a k jejich hierarchizaci.

V údolí Nilu se vystřídalo několik kultur (kultura el-Omari, Merimdská kultura, Fajjúmská kultura, kultura Maadí, Badárská kultura, kultura Nakáda), z nichž některé existovaly současně, ale na různých místech a vzájemně se ovlivňovaly. Obyvatelé nilského údolí již měli rozsáhlé obchodní styky s okolními oblastmi, hlavně s Palestinou.

Do roku 6000 př. n. l. se v údolí Nilu objevilo organizované zemědělství. V té době Egypťané chovali dobytek a také stavěli rozlehlé budovy. Už okolo roku 4000 př. n. l. se používala malta.
Archaická doba
Archaická doba připadá přibližně do let 3150-2700 př. n. l. a zahrnuje období 1. a 2. dynastie.

V této době došlo ke sjednocení Egypta. Mezi lety 5500 př. n. l. a 3100 př. n. l., během předdynastického období, vzkvétala podél Nilu malá osídlení. Do roku 3300 př. n. l., před první dynastií, byl Egypt rozdělen do dvou království, známých jako Horní Egypt (Ta Shemau) a Dolní Egypt (Ta Mehu). Dělící linie procházela zhruba oblastí dnešní Káhiry. Dolní Egypt byl tvořen pravděpodobněji městskými státy.

Kolem roku 3000 př. n. l. byly tyto dva státy sjednoceny (násilně nebo sňatkem). Podle legend sjednotil starověký Egypt první král - faraon Menes. Administrativním střediskem sjednoceného království se stal hornoegyptský Cenej (Cínev, řecky This).

Stará říše

Stará říše připadá přibližně do let 2700-2180 př. n. l. a zahrnuje období 3., 4., 5. a 6. dynastie.

Období Staré říše začíná založením 3. dynastie, kterou založil vládce Džoser, který si jako první nechal vystavět jako svou hrobku pyramidu. Z tohoto období pochází nejznámější egyptské památky - pyramidy v Gíze.

Počátkem tohoto období si Egypt podmanil Sinaj (naleziště mědi a tyrkysu) a Núbii (zde bylo zlato, dřevo a zvířecí kůže). Záhy však propukly nástupnické boje, které měly za následek založení úřadu správce Horního Egypta, který měl obnovit vládcovu autoritu na tomto území. Správcovství jednotlivých částí Egypta (nomů) ze své funkce těžili, jejich moc rostla, ženili se s egyptskými princeznami a jejich úřad se stal dědičným.

Ke konci období Staré říše došlo k sociálním nepokojům, vnitřním rozbrojům a bojům o moc mezi jednotlivými nomarchy (správci nomů), k nájezdům vnějších nepřátel a úpadu zemědělství. Nakonec se země rozdělila na několik nezávislých částí.http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/IvoryLabelOfDen-BritishMuseum-August19-08.jpgvPanovník Den poráží nepřítele; ideologické a ikonografické pojetí královské moci se v Egyptě ustálilo už na samém počátku starověkuhttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/All_Gizah_Pyramids-3.jpgPyramidy v Gíze; budování monumentálních pohřebních památníků vyžadující značný stupeň organizace společnosti prostřednictvím účinné byrokracie je charakteristickým znakem Staré říše

První přechodná doba

První přechodná doba připadá přibližně do let 2180-2064 př. n. l. a zahrnuje období 7., 8., 9. a 10. dynastie a 1. polovinu 11. dynastie.
V této době je Egypt rozdělen na dvě části, spravované z Henennisutu (severní část) a z Vesetu (jižní část). Tyto dvě části spolu válčily o vládu nad celým Egyptem. Na konci tohoto období thébský král Nebhepetre Mentuhotep II. zvítězil nad hérakleopolským panovníkem a znovu sjednotil Egypt.

Střední říše

Střední říše připadá přibližně do let 2064-1797 př. n. l. a zahrnuje období 2. poloviny 11. dynastie a 12. dynastii.
Poslední fázi vojenského konfliktu mezi severním a jižním královstvím zahájil přibližně ve 14. roce své vlády vesetský panovník Mentuhotep II. Průběh událostí není znám; podnětem k tažení nejspíše byla vzpoura v cenejském nomu. Klíčové pravděpodobně bylo dobytí pohraničního Sautu (Asjútu), které následovalo po jejím potlačení, a také fakt, že nedlouho před tím zemřel henennisutský panovník Merikare, takže jeho nástupce vládl jen několik měsíců. Zdá se, že poté se správní síť severního království zhroutila a že její představitelé se snažili co nejdříve postavit na stranu vítězného Mentuhotepa; pohřebiště severního hlavního města mohlo být podle svědectví archeologie vypleněno. Výrazem upevnění autority královské moci za Mentuhotepa a jeho dvou nástupců bylo znovuzahájení budování kamenných monumentů a organizování náročných obchodních výprav do Byblu a do Puntu.
Je možné, že za Mentuhotepa IV. vyvolala centralizační politika odpor nomarchů ve středním Egyptě; podrobnosti o králově původu ani jeho vládě nejsou známé a jeho nástupcem a prvním panovníkem 12. dynastie se stal Amenemhet I. - muž nekrálovského původu, který velmi pravděpodobně původně zastával úřad vezíra. Sídlo vlády přenesl do nově založeného hlavnímo města Amenemhetictaueje ležícího ve fajjúmské oblasti, jíž pak byla zejména za Senusreta II. a Amenemheta III. věnována velké pozornost vybudováním rozsáhlého zavodňovacího systému; to dynastii umožnilo oprostit se od dosavadních politických elit a vytvořit novou vrstvu úředníků závislých výhradně na králi. Amenemhet I. nechal vybudovat řadu pevností v Egyptě i v Núbii, zejména tzv. Vládcovy zdi na severovýchodní hranici. Není jasné, čím byly zjevné obavy o bezpečnost motivovány. Nejspíše jejich cílem bylo zajistit bezproblémový přístup k núbijským zlatým dolům a k nalezištím tyrkysu na Sinaji. Na druhou stranu ale právě z Amenemhetovy doby pocházejí doklady o nasazení armády proti Asijcům v deltě, takže dalším úkolem Vládcových zdí mohla být i ochrana před nekontrolovanou migrací cizinců do Egypta podobně, jak tomu bylo o něco později při uzavření hranic s Núbií Senusretem III.
Panovníci Střední říše aktivně prostřednictvím různých strategií prosazovali centralizační politiku s cílem přímého řízení země královským dvorem. Zatímco za vlády 11. dynastie začali být nomarchové, kteří sehráli výraznou roli v procesech vedoucích k zániku Staré říše a v tradici První přechodné doby spravovali nomy poměrně samostatně, při souběžném snížení svého počtu kontrolováni královskými úředníky, Amenemhet I. a jeho nástupci usilovali jejich vliv dále oslabit prostřednictvím měst, která se nově stala administrativními středisky. Jejich správu s přilehlým územím vykonávali jmenovaní starostové, přičemž postavení nomarchy získávali a případně mohli zdědit jen nejvyšší úředníci v nejdůležitějších městech, kteří ale nedosahovali jejich původní moci. Za Senusreta II. byli synové stávajících nomarchů vychováváni v hlavním městě v kapu a poté jmenováni do úřednických funkcí buď přímo v rezidenci nebo jinde v regionech. Tento proces vyvrcholil za Senusreta III., kdy úřad nomarchy definitivně zanikl a dosavadní role vykonávaná rodovou aristokracií v rámci státní správy byla přenesena na nově vytvořený byrokratický aparát. Změny v politické organizaci, jejichž výsledkem byla vyšší efektivita správy a současně intenzivní dohled vlády nad celkem společnosti, a s nimi spojená změna v chápání postavení panovníků vedla k proměně společnosti jako celku: významu nabyla "středostavovská" městská společnost (v Egyptě ovšem reprezentovaná písařem jako králi oddaným úředníkem) a pro ni typická představa "lidštějšího rozměru" světa a důležitosti jednotlivce ve vztahu k vládě a tedy (v důsledku typicky egyptské představy jejich propojení) i ke "kosmu". O těchto světonázorových změnách podává svědectví např. zavedení povinných prací ve prospěch státu, rozšíření vešebtů pro potřeby posmrtného života a svým rozvojem a novými tématy především soudobé písemnictví.Senusret III. jako reprezentant nového archetypu panovníka; král 12. dynastie je "dobrý pastýř", který se stará o svůj lid a vše a každého slyší, což je na soše příznačně vyjádřeno úmyslným zvýrazněním zvětšených, téměř odstávajících uší POKRAČOVÁNÍ NA

Dávná historie Ebypta DIL III

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/StatueOfSesotrisIII-EA684-BritishMuseum-August19-08.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:06 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama