Doba ledová

10. listopadu 2011 v 18:51 |  Od pravěku,středověk až po dnešní dny
Doba ledová, odborně glaciál, je relativně studené a relativně suché období pozdního neogénu, kdy docházelo k mohutnému rozvoji zalednění a poklesu mořské hladiny. V Česku údajně panovaly teploty v průměru až o 4 nebo 5 °C nižší nežli dnes, terén byl utvářen především periglaciálními jevy, v horských oblastech glaciálními jevy.
V druhé polovině neogénu nastalo nápadné ochlazení, které bylo vyvrcholením postupného kolísání klimatu pozorovaného již v první polovině neogénu. Silné ochlazení mělo hluboký vliv na existenci a vývoj všeho živého. S klesající teplotou ubývalo atmosférických srážek.
Odhaduje se, že v době svého vrcholu, v pleistocénu, pokrýval ledovec 45 mil. km² souše. V Severní Americe jsou vidět stopy zalednění až ke 40. rovnoběžce. V daleko větším měřítku než dnes byly zaledněny i horské masívy. V té době se také vyhranila velmi výrazná podnebná pásma a to pásmo arktické, mírné a tropické. Jejich hranice se ovšem podle kolísání průměrné teploty během pleistocénu značně měnily.

Vznik ledových dob (Milankovičovy cykly)

Ledové doby zpočátku trvaly asi 40 tisíc let, ale v době před jedním milionem let se prosazuje cyklus, jehož ledová doba (glaciál) trvá v průměru 100 tisíc let a meziledová doba (interglaciál) asi 20 tisíc let. Za kolísání klimatu pravděpodobně stojí změny vzájemné pozice Slunce a Země. Jsme-li od Slunce dál, nebo jinak natočeni, dostává celá Země nebo její část jiné množství tepelné energie. Tyto změny jsou malé, asi 1-3 % odchylky, ale přesto mění směry větrů i oceánského proudění. V klimatu mívají malé změny dalekosáhlé důsledky. Zpočátku se tedy uplatňoval silnější, ale kratší parametr oběžné dráhy Země trvající asi 40 tisíc let, ale mezitím narostly ledové čepičky do takové velikosti, že během krátkého teplejšího období nestačily ustoupit. Teplotní setrvačnost způsobila, že se zvýšenou měrou začal uplatňovat slabší, ale delší parametr oběžné dráhy, který trvá sto tisíc let. Tento parametr se týká tvaru oběžné dráhy Země kolem Slunce. Tato dráha se totiž mění z téměř kruhové na eliptickou a v závislosti na vzdálenosti Země od Slunce se mění i množství energie dopadající na zemský povrch. V každém případě patří poslední milion let mezi nejintenzivnější období klimatických změn, jaké Země zažila asi za posledních sto milionů let.
Střídání glaciálů a interglaciálů
glaciál/interglaciáltrvání
günzský glaciál1mil - 780tis
kromerský interglaciál780tis - 680tis
mindelský (halštrovský) glaciál680tis - 370tis
holštýnský interglaciál370tis - 287tis
risský (sálský) glaciál287tis - 128tis
eemský interglaciál128tis - 75tis
würmský (viselský) glaciál75tis - 10tis
současný interglaciál10tis - dnešek

Doba ledová na území ČRV paleogénu a raném neogénu u nás panovalo velmi teplé klima, kterému odpovídala i subtropická až tropická flora (palmy, akácie, fíkovníky, skořicovníky, korkovníky, šacholány aj.) a fauna (opice, tapíři, plameňáci aj.) I když se podnebí mírně ochlazovalo už od začátku neogénu, výrazný klimatický zlom nastal až v jeho polovině. Na severu Evropy, ve Skandinávii, se vytvořil pevninský ledovec, který s pokračujícím ochlazování podnebí postupoval k jihu. Tím začala druhá polovina neogénu a celá severní polokoule - včetně Evropy i našeho území - se ocitla na počátku tzv. Doby ledové. Tak jak se střídalo podnebí, měnila se i příroda. V nejchladnějších obdobích u nás převládala vegetace tundry doplňovaná kamenitou tundrou na hřebenech hor a studenou stepí v nížinách. Na našem území se proháněli mamuti, pižmoni, sobi, lišky polární, zajíci běláci i otužilí obyvatelé stepí (antilopy sajgy, švišti, pištuchy aj.). S oteplením je střídala lesní vegetace a zvířena jako daňkové, jeleni či plši. V dobách ledových zasáhly kontinentální ledovce až k pohraničním horám na severu území; teplota klesla na -2 až -3 °C, v meziledové době se na území ČR pohybovaly průměrné teploty kolem 6 - 10 °C. Tvořily se také místní ledovce v horách - v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a na Šumavě. Dodnes je zde připomínají jimi vyhloubená údolí s příkrými svahy (kotle, kary) či nánosy suti, písku a zeminy usazené činností ledovce (morény) a někde hradící i ledová jezera.Soubor:Northern icesheet hg.pngRozšíření ledu na severní polokouli během poslední doby ledové.

Důsledky glaciálu v ČR

Koncem glaciálu začíná do českých zemí pronikat zapojený les. Někdy před 10-12 tisíci lety následkem tání horských ledovců a existence podmrzlé půdy, která brání vsaku vody, dochází ke změně vodních režimů. Paralelní toky rozvětvených řek se spojují do meandrujících vodních toků, které se zařezávají do skalního podloží. Např. v Praze je možné vysledovat takové skalní koryto mezi Újezdem a Klárovem. Dochází ke vzniku suťových polí a skalních řícení. Během glaciálu jsou rozvolněné skalní bloky drženy ledem, ale jakmile během dne voda zateče do skalní pukliny a v noci zmrzne, dochází k destrukci skalnatých svahů. Jiným důležitým procesem, který byl koncem glaciálu velmi aktivní, je soliflukce neboli půdotok. Dochází při ní k pomalému tečení rozbředlé půdy po zmrzlém podloží, a to i při poměrně malých sklonech. Koncem glaciálu se rovněž zvýrazňují asymetrická údolí - všimněte si, že mnoho našich údolí má strmý východní svah a pozvolný západní svah. To je způsobeno tím, že Slunce již od rána rozehřívá západní svah, který se trhá a sjíždí do údolí. Naopak východní svah je dopoledne stíněný a odpolední Slunce nemá vždycky sílu rozehřát prodmrzlou stráň, která zůstává stát jako strmý či skalnatý stupeň. Později jsou oba svahy pokryty lesem, který konzervuje tvary vzniklé právě koncem glaciálu.

Glaciální reliktyRelikty jsou druhy živočichů, které jsou v dnešní přírodě živými svědky dob dávno minulých. Nejpočetnější skupinou reliktů jsou glaciální relikty - chladnomilné druhy, které po skončení ledové periody přežívají v horách či na jiných místech připomínajících severskou tundru, např. na rašeliništích a slatinách. Všechny glaciální relikty ovšem nemusí být severského původu, jsou to někdy i původně středoevropské horské druhy, které se v glaciálech přesunuly do nižších poloh a po oteplení se vracely zpět do hor. Některé příklady glaciálních reliktů jsou dost známé, z rostlin např. ostružiník moruška, bříza zakrslá či všivec krkonošský, k méně známým patří lepnice alpínská, kohátka nízká či zřejmě vymizelý zimozel severní. Z živočichů uveďme alespoň ploštěnku horskou, hrotnatku jezerní, plachetnatku rohatou, vrkoče severního, kulíka hnědého a myšivku horskou, hodně druhů je i mezi hmyzem, ale většinou nemají česká jména. Obecně najdeme víc reliktů - nejen glaciálních - mezi rostlinami než u pohyblivých organismů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama