Mongolská říše

10. listopadu 2011 v 13:19 |  Již zaniklé státy celého světa
Mongolská říše
Монголын Эзэнт Гүрэн
Mongolyn Ezent Güren
Их Mонгол улс
Ikh Mongol Uls
1206 - 1368Čagatajský chanát
Dynastie Jüan
Ílchanát
Zlatá horda
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
územní rozvoj Mongolské říše (1206-1294)
hlavní město:
rozloha:
33 000 000 km² (přibližně)
nejvyšší bod:
nejdelší řeka:
obyvatelstvo
počet obyvatel:
100 000 000 obyvatel (přibližně)
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
1206 - Čingischán sjednocuje rozdrobené mongolské kmeny
zánik:
předcházející státy:
nejednotné mongolské kmeny
Karakitanská říšeKarakitanská říše
Chórezmská říšeChórezmská říše
nástupnické státy:
Čagatajský chanátČagatajský chanát
Dynastie JüanDynastie Jüan
ÍlchanátÍlchanát
Zlatá hordaZlatá horda

Mongolská říše (mongolsky: Монголын Эзэнт Гүрэн, Mongolyn Ezent Güren; Их Mонгол улс, Ikh Mongol Uls) byla druhou největší říší v dějinách lidstva. Existovala ve 13. a 14. století a v době svého největšího rozmachu ovládala území o rozloze 33 000 000 km2 (22 % souše). Pod mongolskou vládou žilo na 100 milionů obyvatel.

Mongolská říše vznikla roku 1206, kdy Temüdžin sjednotil rozdrobené mongolské kmeny a stal se Čingischánem ("nejvyšším vládcem"). Čingischán započal mohutnou expanzi, při které byla dobyta Čína, Střední Asie, Persie, Kavkaz i východní Evropa. V roce 1241 se mongolská vojska ocitla i na Moravě a v Uhrách. Mongolové se též pokoušeli dobýt Indii, Japonsko, Jávu a Egypt, ale neúspěšně. Při mongolských nájezdech zemřelo více než 40 milionů lidí.

V letech 12601264, v době Kublajchánova nástupu na trůn, proběhla válka o dědictví a Čagatajská říše a Zlatá horda odmítly uznat Kublaje vládcem. Po jeho smrti se říše definitivně rozdělila na čtyři nezávislé celky, a to na Čagatajskou říši, říši Ílchánů, Jüanskou říši a Zlatou hordu. Během 14. století se většina z těchto chanátů rozpadla.

Před Čingischánem

Před sjednocením jednotlivých kočovných kmenů se Mongolové živili převážně jako kočovní pastevci. Spíše ojediněle se věnovali řemeslům. Většinou bydleli jen v jednoduchých stanech, kde se objevovaly první koberce, nebo v jurtách.

Po sjednocení

Poté, co velký chán sjednotil osamocené kmeny, začali Mongolové s dobyvačnými výpady. Čingischán založil nové hlavní město Mongolské říše (...) které mělo 1000 jurt.

Vojenská technika

Mongolové si nechávali projektovat a stavět nejnovější obléhací stroje od cizinců, čímž získávali při obléhacích bojích výhodu jak technickou, tak i výhodu překvapení. Při většině bitev využili ve svůj prospěch své silné jezdectvo, hlavně lučišníky na koních, kteří dokázali za jízdy trefit cíl na několik desítek metrů.

Vojenská tažení

Během svých vojenských tažení si Mongolové podrobili velkou část Asie a východní Evropy. Jejich armády dokázaly překonat hory, moře, pouště, stepi a jako jediní v historii dokázali vést úspěšné tažení do Ruska v době zimy.

Invaze do Číny

Mongolská invaze Číny začala de facto ihned po Čingischánově uchvácení moci a ani Velká čínská zeď nedokázala vpád Mongolů odrazit. V letech 12061209 ovládli Mongolové západní a v letech 1211-1234 severní Čínu. Roku 1279 byla Čína kompletně dobyta a dynastie Sung byla nahrazena dynastií Jüan, která vládla do roku 1368, kdy Číňané povstali, mongolskou dynastii svrhli a založili dynastii Ming. Rok 1368 je udáván též jako rok zániku Mongolské říše.

Invaze do Centrální Asie

Mongolská invaze Centrální Asie trvala od roku 1206 do roku 1221. Začala po sjednocení mongolských a turkických kmenů (Ujguři, Tataři) a skončila zánikem Chórezmské říše (1219-1221). Mongolové zde vybudovali Čagatajský chanát.

Invaze do Persie

Mongolská invaze do Persie měla za následek zpustošení islámských center a dobytí dnešního Íránu, Iráku, Sýrie, Palestiny a dalších území a založení mongolského Ílchanátu.

Obléhání Bagdádu

Mongolské obléhání Bagdádu a jeho dobytí v roce 1258 bylo dalším krokem v invazi proti muslimům. Na útočící straně stáli Mongolové pod velením Hülega, syna Čingischána, a jejich křesťanští spojenci, na druhé straně Abbásovci. Dobytí Bagdádu znamenalo konec Abbásovského chalífátu.

Invaze do Egypta

Pro dějiny Blízkého východu rozhodující bitva u Ajn Džalút proběhla 3. září 1260 v Jizre'elském údolí mezi Mongoly a jejich spojenci a tzv. mamlúky. Byla to vůbec první větší porážka Mongolů. Mongolská armáda byla zničena téměř celá, mamlúci utrpěli těžké ztráty, ale nápor zastavili. Dále na západ, do severní Afriky, se už nikdy mongolští vládci nedostali.

Invaze do Ruska

Při dobývání Ruska využili Mongolové zamrzlých řek jako cest. Bylo to vůbec jediné úspěšné zimní tažení do Ruska v lidských dějinách. Podmanili si mnoho ruských knížectví a zasadili definitivní ránu státnosti Kyjevské Rusi (samotný Kyjev byl po dlouhém obléhání úplně zničen), s výjimkou Pskova, Novgorodu a běloruských knížectví. Díky dobytí Ruska se mohli Mongolové vrhnout dál na západ, do vyspělejších částí Evropy.

Invaze do Střední Evropy

Po ovládnutí většiny ruských knížectví se mongolská armáda, postupující na západ, rozdělila do dvou proudů. Hlavní vojsko, zhruba 50 tisíc bojovníků, vedené Bátúem a Sübotejem směřovalo za Polovci, prchajícími z jihoruských stepí, které mongolští náčelníci považovali za své poddané, do Sedmihradska, Moldávie a Uher. Menší část, asi 10 tisíc bojovníků, vpadla pod velením Khadana, syna velikého chána Ögedeje a dalších náčelníků z Čingischánova rodu začátkem března 1241 do Malopolska a Slezska, aby jim zajistila týl, případně získala informace o tamějších poměrech. Brzy byly dobyty Sandoměř a Krakov. Další porážku utrpěli Poláci v bitvě u Chmielnik. Mongolové poté oblehli Vratislav, kterou se jim však dobýt nedařilo. Vratislavský, velkopolský a krakovský kníže Jindřich II. Pobožný sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům. Nevyčkal však na příchod svého švagra Václava I., který mu spěchal se svým vojskem na pomoc. Mongolové, kteří měli zprávy od zvědů o postupu českého krále, nechtěli dopustit spojení křesťanských armád. Proto zanechali obléhání a vyjeli naproti polskému vojsku. V nadcházející bitvě u Lehnice Poláci prohráli. České oddíly, které spěchaly na pomoc, již nestačily do bitvy zasáhnout. Václavovi I. se však podařilo zastavit Mongoly v Kladsku. Zabránil jim vtrhnout do Čech a obrátil ničivý proud k jihu. Ten potáhl Moravou a spojil se s Bátúovými hordami, které operovaly v Uhrách.

Invaze do Vietnamu

Mongolové provedli tři válečná tažení do Vietnamu. Všechna skončila díky schopnému vietnamskému generálovi Tran Hung Daovi porážkou. Mongolská armáda utrpěla ohromné ztráty a Vietnam, přestože se poté zavázal odvádět pravidelné tributy, si zachoval nezávislost.

Invaze do Čampy

Těsně před druhou invazí do Vietnamu napadla Mongolská říše Čampskou říši (ležela na území dnešního jižního Vietnamu). Čampská armáda byla nakonec po těžkém boji donucena stáhnout se do hor. Boje nakonec skončily dohodou obou stran. Čampa si zachovala nezávislost, ale musela odvádět tribut.

Invaze do Jihovýchodní Asie

Mongolové se pokusili o podmanění jihovýchodní Asie (dnešní Indonésie). Postavili velké loďstvo, ale při plavbě na Jávu se zvedly vysoké vlny, silný vítr překvapil nezkušené námořníky a většina loďstva byla zničena. Totéž se stalo při invazi do Japonska.

Invaze do Japonska

Mongolské invaze do Japonska byly dvě a obě neúspěšně. Po dobytí Koreje si nechali od zahraničních stavitelů postavit velké loďstvo. Během plavby se zvedl "Božský vítr", japonsky Kamikaze, který lodě smetl.
Název "Božský vítr" byl pak použit ve 2. světové válce pro sebevražedné piloty a jejich letadla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama